+ Pomůžeme vám
- stanovit evaluační cíle, evaluační optiku a její indikátory
- správným výběrem cílových - respondentních skupin
- vytvořit časový harmonogram evaluačních aktivit
- výběrem a vytvořením vhodných evaluačních nástrojů
- analytickým vyhodnocením evaluačního sběru
STRATEGIE - je hodna svého názvu tehdy, pokud jedná progresivně a zodpovědně. Pokud má regulační mechanismy, ke kterým přirozeně patří zpětná vazba. K tomu potřebuje kvalitní informace, které se zakládají na celostní optice, která posílá své senzory a vnímavost jak do minulé zkušenosti, tak do současných aktivit, kterými chceme změnit nevyhovující stav. Stejně tak se dívá na to, čeho bylo těmito aktivitami už dosaženo, jaké měly podmínky a zejména pak na to, jaký dopad má naše snažení na budoucno. Jaké má očekávané i neočekávané efekty. Tohle vše je vnímáno a hodnoceno prostřednictvím lidské inteligence (rozumu, citu a vůle = tedy komplementární informace) a proto musíme mít k dispozici právě takové informace, které nás neuvedou v omyl a naše soudnost nebude nabourávána jen bezduchými modernostmi, iluzemi nebo domněnkami.
Proto potřebujeme formativní evaluační nástroje s komplementárními indikátory© jež plní službu monitorovacích, reflexních a analytických nástrojů pro řízení změn.
Akční plánování (2) a návazná implementace stojí na šikovnosti lidí vytvářet takové podmínky, které plán přivedou k životu. Například i to, jaké výchozí podmínky a potřeby mají lidé v terénu, zda mají dovednosti potřebné ke spolupráci a zda mají čas něco takového uskutečnit. Ohniskem implementace je pak známý Demingův cyklus (1), který je však nutné použít cyklicky a průběžně a vytvořit tak mj. tzv. průběžnou evaluaci, která se bude chovat formativně. K tomuto účelu jsme vytvořili metodiku CMIP(c), tedy Cyklický model implementačního pokroku (3). Evaluace je pak součástí všech konstitutivních prvků systémové realizace a tvoří vždy implementační svorník pro získávání informací, na základě kterých se můžeme lépe rozhodovat.
Realistický plán myslí proměnlivě, neboť nejdůležitější součástí plánu jsou lidé, pro něž je z hlediska růstu a motivace důležitější cesta než cíl.
 |
|
 |
|
 |
|
1) Demingův cyklus PDCA pečuje o kvalitu a učí aktéry |
|
2) Akční plánování pamatuje na vícehlediskovou zpětnou vazbu = evaluaci (e) |
|
3) CMIP© povolává do služby formativní evaluaci (e) |
Hodnotící zpětná vazba a srovnávání jejich analytických výsledků je motivačním principem každé růstové změny. Ve zpětné vazbě je však velmi důležité sledovat nejen věcná hlediska implementace, ale také tzv. lidský faktor. Je to právě lidský faktor, který rozhoduje o směru, provedení a kvalitě implementace.
formativní evaluace
moderní didaktika
vzdělávací cíle
produktivní edukace
projektové řízení
aktivita a tvořivost
Lidé si stanovují cíle ze dvou iluzorních důvodů. Aby byli šťastní a aby byli úspěšní. Snadno se pak stává, že udělají všechno proto, aby (svého) cíle dosáhli. Často je takové úsilí provázeno prostředky, které sice cíl "posvětí", člověka však nikoli. Jedním z největších demotivátorů učení je tedy cíl, který už "máme v kapse", tedy přestal být cílem. Potřebujeme pak stále nový cíl, za kterým se lze honit, protože člověk si po dosažení cíle snadno zvykne na uspokojivou událost a přestane prožívat svůj život. Nejhorším cílem je ten, který navíc není jaksi vlastní. Přijali jsme ho a udělali jsme z něj modlu, u níž věříme, že nás udělá šťastnou.
|
|
|
|
Pokud jsme v tzv. "kompetenčním modelu" nejen vzdělávacím, ale i manažerském, pak je užitečnější, když používáme evaluaci formativní (kvalitativní), než kvantitativní. Konvenční pohled na projekty je cílový a cíle mají svůj smysl a opodstatnění, neboť cíl je místo, kam máme dojít. Proto, cíle mají být po určitou dobu neměnné = statické.
K cíli však dojdeme určitou cestou nebo cestami a podpora takových cest (a lidí) se nazývá tzv."opatření". Podstata opatření je v tom, že se stará o svět a o lidi. Proto opatření mají být citlivá a proměnlivá, aby byly regulovatelné, neboť opatření jsou dynamickým jevem.
Protože akční plánování včetně realizace je založeno na cyklu PDCA, musí být tedy PLÁN postaven zejména z OPATŘENÍ. Regulovatelnost projektu způsobuje nejen lepší dopad projektové realizace, ale zejména její učební vliv na lidi = sebeučící se organizace.
Cíle jsou tedy stanovovány - určovány. Opatření jsou hledány a regulovány.
Proto .. např. Posilování rozvoje a nadání všech žáků .. je opatření. (A tohle je měřitelné prostřednictvím lidských postojů, viz. evaluační komplementy.) Posílení rozvoje a nadání všech žáků .. je cíl. (Tohle je měřitelné jen přes "explicitní kvantifikace" jako viditelné jevy, tedy atribučně a statisticky.)
Otázkou je, jak předem stanovíme kritéria a míru takového cíle?
Jak víme, že určité plánované kvantum je kvalita?
Tohle je zásadní problém měřitelnosti projektů.
|
|
|
|
|
|
|
|
Cesta je důležitější než cíl.
Proč? Dělá nás šťastnějšími.
|
|
|
Z hlediska oprávněné potřeby rozvoje osobnosti a projektového myšlení je cesta důležitější než cíl.
Stanovování cílů sice přináší dobrou orientaci, ale jejich dosahování (a kontrolování) nás může připravit o veškerou motivaci. Lidé, kteří jsou orientováni na cíle bývají často netrpěliví a chtějí vidět výsledky co nejrychleji, nejlépe okamžitě. Tomu se podobá současný konzumní způsob života. Své cíle si plníme pouhým zakoupením služby nebo produktu.
V případě projektového řízení je sice potřebné popsat cíle, ale nakonec je moudré nechat je aktéry dosahovat vlastními cestami a způsoby. V projektech je proto vhodnější popsat opatření, které sice k cílům vedou, ale směřují lidskou pozornost k procesům. Učí je žít, pracovat a myslet teď a tady. Každý člověk je jiný a má osobitou potřebu vykonat pokusové a tvořivé skutky, aby zlepšil určitou malou část světa a také svůj život.
Při uskutečňování takové cesty potřebujeme co nejpravdivější zpětnou vazbu (reflexi), abychom pochopili nedávno minulý "přítomý okamžik". Abychom zpešovali cestu, potřebujeme vícehlediskovou reflexi (evaluaci). Ta pak umožňuje regulovat svět a tvarovat člověka. Intervenční vliv projektových aktivit s pomocí průběžné a vícehlediskové zpětné vazby je formativní.
Stejně bychom měli pracovat ve výuce s žáky. Naučit je myslet projektově, průběžně refletovat učební kroky a nazírat věci do hloubky. Prostě vyučujme metakognitivně. Pak můžeme říci, že kultivujeme osobnost. |
Portrét projektové práce a její organizace je možné složit z několika hledisek monitorujících a hodnotících - podmínky + činy a spolupráci + cílové výstupy.
Pohled na AKTIVITY (B) je svorníkem dosažené zkušenosti (C) a z ní vyplývající aktualizace (A). Hodnocená důležitost reprezentuje lidské potřeby a postoje.
Do reflexe Akčních plánů se tak promítne to nejdůležitější pro rozhodování a jejich optimalizaci = lidský faktor skrze potřeby, činy a dopady.
Průběžná evaluace s použitím uvedeného modelu umožňuje nejen průběžné zlepšování MAPu, ale nakonec i optimalizovanou rekonstrukci Strategického rámce.
Komplementární indikátory© přinesou formát informace, který dovoluje posoudit váhu a vliv různých kontextových faktorů. Míra či potřeba zlepšení je pak dána jejich důležitostí.
Vážně myšlená projektová implementace potřebuje "syntetickou - formativní evaluaci".
Realizace místního akčního plánování má být realizátorem vyhodnocena nejméně z hlediska účelnosti, dopadů a udržitelnosti.
Uvedené schema počítá s formativní METAevaluací, díky "vícečetné a vícehlediskové" zpětné vazbě dovolující průběžnou optimalizaci implementace akčního plánu.
Pokud použijeme pro evaluaci "komplementární indikátory©", získáme komplementární obraz dle uvedených požadavků + možnost vidět do implementační a kontextové podstaty věcí. (FZV = formativní, vícehledisková, zpětná vazba)
Implementační schema je funkčně účinné jen díky formativní zpětné vazbě, založené na vícehlediskové evaluaci, která zajišťuje "pravdomluvnost" a integrálnost informací pro regulaci plánu. Ostatní formy zpětné vazby, zejména statistické, podléhají značnému konfirmačnímu zkreslení. Pro sběr a vyhodnocování dat jsou připraveny evaluační nástroje s komplementárními indikátory.
Nejen školství je dnes doprovázeno a zatíženo dohledem nad kvalitou produkované práce, jejímž souputníkem bývají oborově profesní STANDARDY, tedy jakési požadované normy pro výkon specifické práce. Problémem bývá množství takových předpisů, zahrnutých do tohoto výčtu. Bývají poplatné určité vizi nebo ideologii, smyslu nebo účelu a jejich kontrolované provedení má dosvědčovat nejen správně vykonanou práci, ale i správné směřování k vytyčenému cíli. Většinou jde o "mračno" podmínkových, činnostních a kooperačních prvků, požadovaných po lidech jako výkon a organizace práce, která ve svém souběhu produkuje určitou, vzájemně podmínečnou kvalitu. Pod dozorem takového STANDARDU však lidé nejsou schopni naplnit všechny jeho kritéria. Mnohem příznivější pro rozvoj pracovní profesionality je případná dokumentace, která nabízí vyzkoušené a změřené příklady kolektivní dobré praxe.
Informační struktura knihovny je podobná knižní legendě, uspořádané do cílů, opatření a intervencí, které sledují smysl práce. K těmto projektovým kategoriím se vztahuje evaluační reflexe organizované a prožité praxe. Hodnotová hlediska jako .. smysl, pokrok, užitek, dobro, efektivnost či udržitelnost .. jsou komplementárními indikátory různě podařené práce. Proto jde v podstatě o dobrou praxi. Přehledné uspořádání informačně-realizačních kategorií zajišťují interaktivně sdílené implementační karty s pojmenovanými indikátory praktického přínosu vyzkoušených opatření a intervencí. Vytvářejí tak informační rámec podmínek, procesů a růstových změn. Knihovna formativní praxe©, která využívá v reflexi zkušeností důmyslné komplementární indikátory© přináší do světa pedagogiky a managementu, potažmo, akčního a strategického plánování, významnou inovaci a tedy i přidanou hodnotu. KFP© umožňuje přehledný, systémový nadhled nad důležitými faktory kolektivní implementace.
