Je známo, že řada současných manažerů dokáže sepisovat plány a strategie jako papírové dokumenty, kterých není málo, které ale často zůstávají z velké části neuskutečněné. Školství je toho typickým a nedobrým příkladem. Implementovat však záměr či plán, znamená, uvést ho do života lidí, což bývá z většiny to nejtěžší. Potřebujeme k tomu důkladnou analýzu současného stavu, podmínek i lidského faktoru. Prostě, potřebujeme dobře porozumět předpokladům. Právě lidský faktor nakonec rozhodne jaká bude připravenost východisek, podmínek i realizačních metod. Strategie se proto musí soustředit nejen na projektové cíle, ale i na procesy (spolupráci) a zejména na lidskou motivaci a komunikaci. Musí se také soustředit na smysl růstové změny, který musí být lidem zřejmý a víc než přijatelný. Jinak jejich účast v projektovém či implementačním snažení bude jen formální.
rozvoj osobnosti
rozvoj kompetencí
vzdělávací cíle
evaluace synergická
plánování a implementace
životní hodnoty
aktivita a tvořivost
Každá spolupracující skupina je soustředěna na cíl a jeho smysl nejen prostřednictvím plánu, ale zejména prostřednictvím společných (přijatých) hodnot. Ty podporují viditelný smysl práce, a proto, plánované a organizované dílo nemusí být předepsáno do všech detailů (např. standardy). Provedení práce pomáhají udržet sdílené hodnoty a dávají tak lidem orientaci a jistotu, že dílo bude vykonáváno cílotvorně a spíše efektivně než marnivě. Vzájemné pochopení a sladění hodnot dává aktivitám a konečnému dílu prostřednictvím práce co největší péči a kvalitu v jeho zamýšleném účelu a smyslu. Proto je hodnotové sjednocení tolik důležité nejen na horizontální úrovni spolupráce, ale i na její vertikální úrovni řízení a regulace.
Civilizačním a technologickým vývojem, až do dnešních dnů, se stává lidská spolupráce a její dílo už velmi komplexní a náročné na sladění. Dílo vyžaduje oborové specializace propojené schopností komunikovat a synchronizovat spolupráci. Spolupráce je tedy silně závislá na informacích ze sdílených plánů a ze zpětné vazby. Ty plní roli nervového systému regulované pracovní či projektové komplexity. (Inspirováno archeologem a egyptologem, prof. Miroslavem Bártou)
Každý projekt by tedy měl mít regulovaný systém, postavený na informační síti a zřejmých referenčních, srovnávacích hodnotách, které zaručují výsledný smysl, užitek, pokrok a dobro, což můžeme nazvat kvalitou. To, co může posílit pozitivní pracovní synergii nad rámec přítomnosti hodnot je průběžná zpětná vazba, která ověřuje jak podmínky a pracovní interakce, tak postojovou souhru spolupracujících lidí. Taková zpětná vazba se musí umět dívat na zkoumanou realitu detailně i synteticky a poměřovat ji ke společně sdíleným hodnotám.
Nastavení těchto hodnot udržuje komplexitu spolupráce ve správném směru. (Problém může nastat, když mají spolupracovat lidé velmi rozdílných osobních zkušeností a hodnotových přesvědčení.)
Je tedy dobré mít nástroj, který mapuje a měří nejen činnostní aktivitu, ale i motivační postoje lidé, kteří nejen řeší problém, ale také se z jeho řešení učí.
sjednocené
hodnoty |
► |
svoboda +
odpovědnost |
► |
zpětná
vazba |
► |
smysl
kvalita |
► |
udržitelná
komplexita |
Pro strategické řízení je naprosto důležité, aby všichni zainteresovaní pracovníci věděli jaký je smysl strategických cílů, tedy k jakým hodnotám směřují.
Žádný systém na světě (a proto ani ten projektový) není zcela oddělený od svého okolí.
Řídící pracovníci musí dobře znát celý kontext podmínek, cílů a vzájemně souvisejících opatření.
Měřitelně neviditelnou, ale fundamentální součástí jakékoli strategie a projektování je tzv. "lidský faktor".
Můžeme ho poznávat prostřednictvím lidských potřeb a zájmů, ale zejména skrze jejich rozdílnou důležitost.
Součástí strategické regulace je proto usměrnění lidského chování ve prospěch spolupráce a cílů.
Projektová implementace a její regulace se však nemůže vztahovat jen k pevně daným cílům.
Každý projekt je jako živý organismus a často vyžaduje situační regulaci, aby mohl čelit případným nečekaným vlivům.
K tomu nám poslouží průběžná reflexe jako zpětnovazební informace a v systémovém provedení pak tzv. formativní evaluace.
Sdílením zpětnovazebních informací mají lidé nejen podíl na úspěšnosti strategie, ale také se z ní prakticky učí.
Velkou pozornost a péči je potřeba věnovat "relevantnosti" dat, ze kterých se tvoří informace, podle nichž se lidé rozhodují. K zajištění reliabilních a validních dat a informací je vhodné použít tzv. "komplementární evaluaci".
Nejlepší strategie je taková, která počítá se skutečným potenciálem lidí.
Strategický management je scénář a organizace pracovní cesty směrem k vytyčenému cíli a musí myslet na řadu opatření, které nejen že pomohou uvést počáteční myšlenky do praktického života, ale podpoří také následnou (větší či menší) synergii. Pro názornost jsme použili modifikaci známého Wheelenova-Hungerova modelu s přispěním zkušeností formativní (průběžné) zpětné vazby, která dovoluje pojmout strategii jako inteligentní díky své pružnosti, oproti "zatvrdlým" strategiím "zatuhlého" plánu. Pragmatická strategie by proto měla pamatovat jak na mechanismy vzniku a zavedení, tak na mechanismy udržitelnosti. Funkčním svorníkem obou požadavků není nic jiného než průběžná, formativní zpětná vazba.
 |
|
|
Tvorba dobré strategie vyžaduje
zvážení "hodnoto-tvorných" faktorů.
 |
Každý z 5. hlavních implementačních kroků je podepřen funkčními prvky implementace jejichž kvalitu je možné zpětnovazebně mapovat a měřit pomocí evaluační optiky "synergického klíče", jehož jádrem jsou tzv. "váhy". Funkční prvky jsou pak takticky i strategicky ovlivňovány ve vzájemnosti, proto se plán a jeho implementace stávají "inteligentními". To znamená, že jsou optimalizovány ještě dříve, než může dojít k motivačním nebo užitkovým ztrátám. Z uplatnění takové pružné strategie se lidé nejvíce učí a profesně rostou.
Efektivně a úspěšně implementovat projektový záměr znamená vytvořit strategii, které bude lidem srozumitelná a smysluplná, tedy taková, že se do ni budou chtít zapojit a vytrvat v ní. Co je k tomu potřeba?
1. Zmapovat, zvážit a předurčit činnosti, které pomohou dosáhnout hodnotných cílů a výstupů. Jsou tedy důležité pro implementaci. (=formativní evaluace)
2. Vytvořit k tomu podmínky a nebo rozhodnout, zda je možné některé podporující aktivity svěřit externistům. (=formativní evaluace)
3. Zmapovat, změřit a zvážit, které činnosti vyžadují úzkou či odbornou spolupráci mezi aktéry. (=formativní evaluace) Vytvořit podle toho pravidla konektivity.
4. Z nejdůležitějších "cílo-tvorných" a "hodnoto-tvorných" činností a oddělení vytvořit srozumitelný organizační, procesní a komunikační strom.
5. Rozhodnout o hranicích odpovědnosti a tvořivosti (autority a subsidiarity) mezi aktéry a odděleními organizace a implementace. (=formativní evaluace)
6. Zajistit a nastavit opatření, platformy, organizační sítě a mosty pro udržitelnost kmenových procesů (lidé, metody, energie, technologie).
7. Připojit aktéry ke ZV a průběžně monitorovat a evaluovat průběh implementace (=formativní evaluace) s cílem zajišťovat efektivitu spolupráce lidí a oddělení.
8. Instalovat a zlepšovat podpůrné systémy, které umožní personálu udržovat akční a strategické role a dosahovat užitku a pokroku. (=formativní evaluace)
9. Zavést mechanismy pro neustálé zlepšování a podporu adaptace či akomodace nejlepších zkušeností a praktik. (=formativní evaluace)
10. Vzájemně sdílet své zkušenosti (odhalovat funkční slepotu) a posilovat "hodnoto-tvorného" týmového ducha. (=formativní evaluace)
Pro podporu implementace, životaschopnosti a udržitelnosti projektů a strategií jsme vyvinuli jedinečné, formativní evaluační nástroje s tzv. "komplementárními indikátory©".
Formativní evaluace je vědomá a plánovitá reflexe, přinášející kvantitativní a kvalitativní informace, podle kterých mají lidé možnost se dobře rozhodovat.
Implementace pak není jen STRATEGICKÁ (viděla by sice cíl, ale nemusela by vidět lidský faktor), ale také TAKTICKÁ, tedy citlivá na situace.
SC.1-5 = strategický cíl / P = plán / e = evaluace / A1-5 = aktivity / ph = přidaná hodnota
Kvalita a účinnost implementace projektů nebo jen obyčejných zlepšujících záměrů je závislá na zkušenosti lidí. Zkušený je ten, kdo se umí prakticky a moudře rozhodovat, což znamená, podle řady životně důležitých hledisek. Pro takové rozhodování v podmínkách školních kolektivů je užitečná tzv. formativní evaluace. Je to právě ona, kdo může vzít "na mušku" více důležitých - implementačních hledisek.
Paretovo pravidlo říká, že 80% naší usilovné práce přináší jen 20% dobrých výsledků a také naopak, že 20% určité práce, může přinést až 80% dobrých výsledků. Teď jde o to jak poznat těch 20% práce, které můžou být tak slibné a nebo, jak ovlivnit pracovní podmínky, aby očekávaný efekt (pokrok, užitek a dobro) byl co největší.
Dobrý projektový management je postaven na informacích, které zlepšují nejen jeho organizační a implementační rozhodování, ale i angažovanost a ochotu lidí učit se při řešení problémů. Aby k tomu mohlo dojít, měla by součástí takového managementu být formativní evaluace, tedy taková, která se dokáže na implementaci (minulost, současnost i budoucnost) dívat z více stran a pomáhat tak managementu k moudrému rozhodování.
Nejen ve školství se v posledních letech vyrojilo mnoho akčně strategických modelů, které byly předem analyzovány, aby přinesly užitek a tedy byly ve světě managementu úspěšné. Jedním z posledních pokusů, vycházejícím ze zlepšované zkušenosti jsou tzv. Čtyři hybné síly růstové změny dle Michaela Fullana (zdroj a překlad www.skav.cz / 12.2021). Tento stratég, stejně jako jiní vychází z myšlenky ideově nastaveného paradigmatu, skládajícího se ze strategických cílů, které slibuje v důsledku organizované souhry jako synergické. Lze si představit, že tyto cíle jsou doprovázeny metodickými "check listy", které budou kontrolovat potřebné úkony a jejich postupné naplňování k zaslíbené synergii. Mnohým však uniká, že tou jedinou "hybnou kapacitou či silou" je člověk sám. Člověk, který musí vidět smysl věcí a proto nasazuje svoji vůli. Vytvořit tedy podmínky pro učení a wellbeing, pro nejvhodnější sociální interakce, investice do rovností (a to nejen finanční, ale i časové a volní) a nastavit informační a komunikační systémovost takového projektu není jen věcí vyprecizovaných dokumentů, ale organizovaným interaktivním příběhem, kde HLAVNÍ ROLI, takřka zasluhující si OSCARA, ztvárňuje průběžná hodnotící reflexe. Ta zastává nejen roli potřebné průběžné regulace, ale také roli pragmatické učitelky. Rozkrývá zkušenosti v jejich implementačních faktorech. Komplementární zpětná vazba© prostřednictvím reflexního formátu odhaluje a eliminuje téměř jakékoliv necitlivé či nerealistické paradigma.
Reflexe s formativně evaluační funkcí je nutným funkčním svorníkem jakékoli strategie. Je to reflexe, která upozorní na slabá a silná místa jakékoliv strategie. Je to formativní evaluační reflexe, která může vyladit implementaci a napravit tak strategii, která nemohla vidět předem všude.
Právě formát formativní zpětné vazby, pracující s vícehlediskovým informačním spektrem, je jedinou zárukou implementace, která může přinést růstovou a udržitelnou změnu.
